Možná znáte ten pocit, když se tak nějak směšně platonicky zamilujete do literární postavy nebo legendami opředené osoby. Tento příběh však nebude úplně z tohoto soudku. Má bílá paní je originál, neposkvrněná jakousi starou pověstí a neotřelou tisíckrát opakovanými frázemi. Zuzka i tak si zvykli jí říkat.
***
Vyrůstal jsem na vesnici a venkov miluji. Práce mě však vehnala do drsné náruče velkoměsta. Když jsem si hledal byt, trval jsem na tom, že musí být v poklidné lokalitě, nejlépe na okraji města, případně u parku. Nakonec se mi podařilo najít něco přesně podle mých představ a po nastěhování jsem si vychutnával klid, který okolí mojí nové adresy nabízelo. Z velké části jsem mohl pracovat z domu, a tak jsem si musel nějak zorganizovat čas. Nejlépe se mi mé povinnosti plnily v noci, když panelák spal a já jsem se mohl soustředit na práci. Přes den, když jsem se potřeboval vyspat, mi tlumený hluk od sousedů nepřekážel. Většinou jsem chodil spát okolo páté ráno. To jsem si ještě dopřál šálek čaje a podíval se ven oknem na osvětlenou ulici. Krátce po nastěhování mi právě při takovémto ranním relaxu padla do oka ona moje bílá paní. Zjevila se před panelákem jako přízrak, v bílém běžeckém oblečení. A rovnou před mýma očima dělala ranní rozcvičku. Měl jsem tak možnost prohlédnout si její vnady jako ve zpomaleném filmu, detailně a důkladně. Prohnula se, aby se protáhla a já se při pohledu na její kulatý pevný zadek okamžitě vzrušil. Možná jsem nebyl jediný, kdo ji takto pozoroval z okna, no byl jsem rozhodnutý, že nechci zůstat jen tajemným mužem za oponou. Toužil jsem si s ní zahrát v přímém přenosu, a to hlavní roli. Předpokládal jsem, že má vytyčenou ranní pravidelnou trasu na běh, a proto jsem ji očekával ve stejném čase každé ráno. A ona skutečně přišla. Svítila ve tmě a vysílala zvláštní energii.
Když už jsem tu krásnou bílou neznámou pozoroval víc jak dva týdny, rozhodl jsem se konat. Více jsem nechtěl jen snít o jejím dokonale vysportovaném těle. Toužil jsem po tom, abychom si zacvičili spolu. Nevěděl jsem, jak udělat první krok, no nakonec jsem to vyřešil celkem jednoduše. Odpadkama! Ano, odpadky už toho stihly napáchat. Vzal jsem pytel se zbytky z večeře a šel ho vyhodit.
,,Dobré ráno,‘‘ pozdravil jsem na oko nezaujatě.
,,I vám dobré ráno. Nepočkaly by ty odpadky, než se rozední?‘‘ odpověděla až příliš vesele. Později jsem se dozvěděl, že nejsem první, kdo to na ni zkoušel s odpadky. To ale nyní nehraje žádnou roli.
,,Právě se chystám do postele po noční šichtě, tak jsem to chtěl ještě stihnout,‘‘ vykoktal jsem
,,Doufám, že vám někdo hřeje postel, protože dnes ráno je celkem chladno.‘‘
,,Bohužel ne, musím si ji zahřát sám.‘‘
,,To je ale velmi smutné,‘‘ dodala a zamávala mi na rozloučenou.
Tak věru, v ten den jsme se spolu ještě nevyspali. Ale už věděla, že žiju sám. Neskončili jsme v posteli ani za týden nebo měsíc. Až jednou v létě, když jsem stál u okna a nadrženě si prohlížel její do bíla oblečené opálené tělo, podívala se nahoru, přímo k mému oknu, a pozdravila úklonem hlavy. Na chvíli jsem se zarazil ale pak jsem jí pozdrav opětoval. Naznačila mi, abych sešel dolů. Neváhal jsem ani na okamžik.
,,Promiň, ale den co den se jenom díváš z toho okna a já bych možná přijala i pozvání na kávu,‘‘ zaskočila mě.
Nakonec udělala první krok ona, protože já, jakkoli odhodlaný ji zaujmout, jsem po odpadcích nenašel odvahu. Pozval jsem ji teda na ranní kávu k sobě do bytu. Začínala v práci až v osm, a tak jsme měli ještě fůru času.
Během kávičkování jsem si dovolil chytit ji na chvilku za ruku, potom i za koleno a o něco déle jsem se jí zahleděl do očí. Ona mi na oplátku sáhla prostopášně do rozkroku, díky čemu už zůstávala opravdu tenká hranice, která dělila seriózní rande od divokého sexu.
,,Doufám, že ti stále nemá kdo zahřát postel,‘‘ zkusila, i když bylo zřejmé, jak se věci mají. Víc už jsem nechtěl naše setkání natahovat řečněním. Přenesl jsem ji do ložnice a svlékl jí bílý úbor. Následně se mi splnil můj sen a já jsem si mohl zahrát hlavní roli v jejím přestavení.
Měla velmi šikovný jazýček. Schovala se pod peřinu a tam, v absolutní intimní rovině, se seznámila s mým přirozením. I když to bylo příjemné střetnutí, nejvíc jsem se těšil na její prsa. Svíral jsem je v dlaních a líbal dlouhé minuty. Ani potom jsem však neměl dost, cucal jsem je a hladil až dokud mě nezastavila.
,,Jsem ráda, že se ti líbí moje prsa, ale možná by jsi mohl prozkoumat i jiné části mého těla.‘‘ zastonala a já jsem se začal pomalu přesouvat níže. Moje rty ovlažily její bříško, stehna a nakonec zabloudily k její rozkošné mušličce. Tam jsem se zdržel o něco déle a za asistence jazyku vzdal její dírce nejvyšší hold.
Naše těla se vlnily v pravidelném rytmu, tempo bylo intenzivní a jako jsem do něj dorážel, postel se celá otřásla. Bylo nám úplně jedno co si o nás pomyslí sousedé a ignorovali jsme hlasité bouchání do stěn a radiátoru. Naše výkřiky, steny a žádostivé dýchání jsme si vychutnávali naplno. Nakonec naše těla, orosené potem, vydaly ze sebe maximum. Vygradovalo to jak se patří a po magickém završení dokonalého představení jsme si dopřáli tiché doznívání. Po vyvrcholení jsme se ještě dlouho mazlili, hladili a já jsem se dotýkal její hebké pokožky s citlivou vážností.
,,Zuzana,‘‘ pověděla.
,,Cože?‘‘
,,Jmenuju se Zuzana,‘‘ prozradila mi před odchodem a ukázala mi prsteníček levé ruky. Nevím kde jsem měl oči, když jsem si toho do té doby nevšiml. Tak věru, byla to paní, manželka někoho jiného. To však nic nemění na tom, ž bílou paní byla jen pro mě.
Nezáleží na tom, co právě dělám a kde jsem jakmile si vzpomenu na její dlouhý krk, velké prsa a zelené zasněné oči, přepínám do jiného režimu. Jednoduše byla nezapomenutelná, legendární a rád si ji každý den připomenu i tisíckrát opakovanými frázemi.
Popis obrázku: Vyzkoušejte nejkluzčí lubrikant na bázi vody na trhu!